wz

Historie maskérství

Speciální efekty a masky jsou skoro stejně staré jako kinematografie sama. První horrory začali vznikat ještě za dob
němého filmu a snimi přišli i první tvůrci speciálních efektů a masek. Mezi ty nejznámější patří určitě Lon Chaney
(Fantom opery 1925) nebo Jack pierce (Frankenstein 1931).

Lon Chaney

1.dubna 1883 - 26. srpna 1930

Promena

Lon Chaney, známý také jako muž tisíce tváří, byl jeden z prvnich průkopníku filmových masek. Většinu masek si dělal sám,
jen s pomocí svého maskérského kufříku který měl plný masek, vousů a různých pomůcek. Chaney měl zvláštní schopnost zí-
skat přízeň publika ať hrál jakoukoliv postavu. Jeho vynalézavost a inovátorství při výrobě masek byla neuvěřitelná. Když si
Chaney přečetl román Fantom opery kde měl hrát postavu šíleného varhaníka Erika,kde byla jeho postava popsána jako žijící
lebka se zetlelým masem, rozhodl se pro zajímavý postup. Aby dosáhl efektu odpadlého nosu, potřel si nos lepidlem na vousy
a na jeho špičku nalepil rybí blánu, kterou vytáhl nos do potřebné výšky a přilepil ji k čelu. Na takto upravený oblicej začal
nanášet líčidla. O Chaneyho postavách kolovalo také mnoho mýtů, třeba když vytvořil postavu hrbáče z Notre Damu 1923,
mnoho lidí si myslelo se že nosil na zádech třiceti kilový gumový hrb, ve skutečnosti byl ze sádry a vážil "jen" devět kilogramů.
Chaneyho syn, Lon Chaney Jr. (10.února 1906 - 12 . června 1973) byl také velice uznávaným hercem v horrorovém žánru.



Jack Pierce

5. května 1889 - 19. června 1968

Promena

Jack Pierce vytvořil několik nezapomenutelných postav z horrorů studia Universal. V době kdy Pierce vytvářel své postavy, ještě
neexistovaly skutečná maskérská studia, takže se pracovalo v klasických kosmetyckých salónech. Ty přes den sloužily jako bě-
žné kosmetické studia pro boaté paničky, ovšem v noci se tam vytvářely postavy Vlkodlaků a Frankensteinů. Když Pierce praco-
val v roce 1931 na proměně Borise Karloffa do podoby Frankensteina, jestě neexistoval dnes běžně používaný pěnový latex. Pi-
erce používal směs Bavlny a Kolódia (druh tekutého plastu). Nejprve potřel Borisův obličej lepidlem, poté nanesl vrstvu bavlny a
kolódia a nechal zaschnout. Aby se dosáhlo podoby velkého hranatého čela muselo se nanést několik takových vrstev což bylo ča-
sově velmy náročné. Říká se že výroba jedné takové masky trvala 6 až 8 hodin. Sedět takovou dobu v maskérském křesle a ne-
chat si na obličej patlat umělou hmotu a poté ještě strávit několik hodin natáčením a odstraňováním masky bylo pro Borise velmi
unavující, takže raději chodil s maskou domů a spal mezi dvěma knihami aby se neotočil na obličej. Druhý den mu musel Pierce ma-
sku trochu poupravit, ale nebylo to tak náročné jako opakovat celý proces líčení znova.


John Chambers

19. září 1923 - 25. srpna 2001

Promena

John Chambers vytvořil ve své době neuvěřitelné masky pro film Planeta opic. Za svou práci byl v roce 1968 oceněn Čestným
Oscarem (Oscar za masky se začal udělovat až v roce 1981 a prvního získal maskér Rick Baker za film Americký vlokodlak).
Chambersova metoda maskérské práce znamenala ve své době revoluci. Specifické pojetí filmu Planeta opic vyžadovalo pro na-
táčení prakticky jediný druh vizuálních efektů - masky. Protože se opice plátnem jen tak nemihnou, ale prohánějí se jich tam hned
desítky, musely masky splňovat určitá kritéria. Doba líčení nesměla být příliš dlouhá, masky musela umožňovat hercům o přestáv-
kách jíst a pít a při natáčení přenášet na povrch hercovu mimiku, v neposlední řadě pak nebýt divákovi k smíchu.
Cambers začal tím, že nakreslil opičí tváře na průhlednou fólii umístěnou na fotografii herců, aby přizpůsobil opičí výrazy jejich
lidským představitelům. Dále udělal hercům odlitky obličejů, na takto získané masky vymodeloval opičí rysy které následně odlil z
latexové pěny. Vytvořil umělé nosy brady a čela, které připevňoval na tváře herců. Po přilepení latexových částí nasadil hercům
paruky kotlety a vousy.Nakonec natřel hercům na černo zuby aby náhodou neprobleskly opičí tlamou. Důmyslnou konstrukcí ma-
sek Chambers dosáhl jednak pohybu opičích rysů současně s lidskými a jednak synchronizace slov s gesty. Hlasy vynalézavě
tvarovaná tlama neutlumila, dýchání pod maskou umožňovali štěrbyny, vyříznuté do horních rtů. Materiál masky byl natolik poré-
zní, že dovoloval volné pocení : pot, který se ve vedrech Arizonské pouště oběvil na opičích tvářích, patřil hercům. Dobu líčení
snížil Chambers na snesitelný interval 1 - 3 hodiny zavedením maskérské "montážní" linky. Velký počet statistů v opičích maskách
vyžadoval v době natáčení masových scén přítomnost až 200 maskérů najednou.


Paul Blaisdell

21. Července 1927 - 10. Července 1983

Blaisdell a monstrum z It conquerdet the world

"Možná že nebudete znát jeho jméno, ale určitě znáte filmová monstra která vytvořil."
Paul Blaisdell, známý jako muž který dokázal udělat zázrak z ničeho, nebo také král latexu a molitanu. K jeho smůle pracoval v době
kdy studia zrovna neplýtvala penězi na speciální efekty a toto řemeslo se netěšilo žádné zvláštní úctě. Ale od začátku.
Paul Blaisdell se narodil v Newportu na Roude Islandu. Navštěvoval školu umění a desingu, kde se také setkal se svou budoucí ženou.
Po škole nějaký čas pracoval jako ilustrátor pro scifi plakáty a obálky knih. Když režisér Roger Coreman začal natáčet velmy nízko
nákladový scifi film The Beast with a million eyes, počítal s Rayem Harihausenem jako tvůrcem hlavního monstra. To se ukázalo jako
nemožné, když producenti rozhodly že rozpočet na masku monstra bude 200 dolarů. Ray dal ovšem Cormanovi kontakt na velmi na-
dějného mladého ilustrátora jménem Paul Blaisdell a legenda byla na světě. Tak získal Paul svou první zakázku, když vytvořil loutku
monstra a létající talíř (z věcí které které většinou někdě našel) za neuvěřitelných 200 dolarů. Ve výsledném filmu ovšem maska nebyla
téměř vidět. Tento film měl bohužel společnou jednu vlastnost s většinou dalších na kterých Blaisdell později pracoval a kvůli které
se nakonec rozhodl s touhle prací skončit, : velmi nízký rozpočet a vysoké požadavky. Další film na kterém pracoval byl Day the world
ended -1955, kde měl vytvořit 3 kostýmy mimozemšťanů za tak málo peněz, že musel místo pěnového latexu použím gumu na kober-
ce. Při práci na jiném filmu se zase málem utopil, když byl v kostýmu monstra ponořený v bazénu s vodou. Kostým ovšem nasákl tolik
vody, že se vněm prakticky nemohl pohnout a byl zachráněn na poslední chvíly. Největší vliv na jeho rozhodnutí odejít od téhle práce
měl podle některých lidí film It conquerdet the world. Kvůli malému rozpočtu vytvořil monstrum místo z latexu a gumy z molitanu připev-
něném na dřevěné kostře který potom natřel na červeno. I přes velice nízké náklady byl Blaisdell na svoji práci hrdý, a proto ho velice
zasáhlo když se zkšební publikum při shlédnutí záběrů s jeho monstrem začalo hlasitě smát. Jeden jeho přítel říká že se stoho už nikdy
nevzpamatoval. Nedlouho po této příhodě odešel od společnosti AIP pro kterou pracoval u většiny svých předešlích filmů. Po několika
letech odešel od filmu ůplně a stal se tesařem. Zemřel sám a téměř zapomenut ve svém domě v létě 1983 na rakovinu žaludku. Ikdyž
Blaisdell většinou pracoval s nejmenčími možnými náklady, vytvořil desítky nezapomenutelných filmovách postav černobílého filmu.



Galerie


Lon Chaney

Fantom opery 1925

Hrbáč z Noter Dame 1923

Lon Chaney



Lon Chaney v civilu



Jack Pierce

Jack Pierce

Frankenstein 1931

Mumie 1932

Wolfman 1941

Mumie 1932



John Chambers

Planeta opic

Planeta opic

Planeta opic



Paul Blaisdell

The She creature

Bob Burns - vlevo a Paul Blaisdel

Invasion of saucer men -1957

Invasion of saucer men - 1957

It conquerdet the world



Masky ze starých filmů

Nosferatu 1922

Proměna herce ve vlka

Proměna herce ve vlka

Proměna herce ve vlka

Proměna herce ve vlka

Staré masky



www.Rubberroom.com


Zpět na hlavní stranu